Vláda se - jak se zdá - konečně rozhodla pro jednu z alternativ důchodové reformy, kterou považuje za nejdůležitější součást své vládní agendy. Pokud opět nedojde k překvapení, měla by česká reforma mít poměrně opatrnou formu - nebudou povinné penzijní fondy, možnost dobrovolného vyvedení části odvodů na důchodové "pojištění" bude omezená jen na lidi mladší 35 let a do fondů si budou moci přesměrovat pouhá 3 procenta mzdy, navíc jen pokud k nim přidají minimálně další dvě procenta ze svého. Řada důležitých "detailů" je zatím nejasná - proč bude vláda nadále podporovat důchodové "připojištění" v současných penzijních fondech? Jak se změní regulace existujících penzijních fondů a bude možné převést naspořené prostředky do "nových" fondů? Jak se budou počítat důchody těch, kteří skutečně vyvedou 3 procenta do fondů?

Velké vládní pokrytectví

Při rozhodování o důchodové reformě je vždy nutné vyvažovat protichůdné aspekty: vláda by se měla snažit redukovat očekávané schodky důchodového systému, měla by ale i zmírnit současné masivní přerozdělování od bohatších k chudším a (především!) od mladších ke starším. Toto vyvažování by navíc nemělo podstatným způsobem poškodit ekonomiku a naopak by mělo vést k oživení trhu práce a snad i k lepšímu fungování kapitálového trhu. Do jaké míry splňuje návrh vlády tyto požadavky? Upřímně řečeno, návrh je tak opatrný, že je vlastně irelevantní, neboť nic podstatného se nezmění. I tak by ale návrh stál za podporu, ale s dvěma výhradami: je absurdní spojovat minimalizovanou penzijní reformu se sjednocením sazeb DPH a je nelogické masivně regulovat dobrovolné spoření ve fondech.

Dobrovolné vyvedení tří procent mezd pro lidi mladší 35 let bude mít na příjmy státního důchodového systému jen omezený dopad. Lze jen těžko odhadovat, kolik lidí by takovou možnost skutečně využilo, protože podmínky české reformy budou mnohem méně příznivé, než byly například v Polsku či Maďarsku. Ale i pokud by této možnosti využili všichni mladší 35 let, státní důchodový systém by přišel maximálně o 10 miliard korun ročně. Ve skutečnosti to bude zřejmě ještě méně, protože řada mladších lidí nebude mít k fondům důvěru a nebude ochotná přidávat další dvě procenta mezd ze svého čistého platu. Reálně lze tedy očekávat, že ztráty pro rozpočet budou jen v řádu jednotek miliard.

Je proto od vlády hodně pokrytecké spojovat omezenou důchodovou reformu se zvyšováním daně z přidané hodnoty. Podle výpočtů think-tanku IDEA by sjednocení sazeb DPH na úrovni 19 procent přineslo veřejným rozpočtům více než 60 miliard korun. Vláda sice ponechá nižší sazbu na některé potraviny, přesto ze zvýšení DPH získá nesrovnatelně více, než jaké by mohly být výpadky z příjmů sociálního pojištění. Mnohem efektivnější - a více hodné "vlády rozpočtové odpovědnosti" - by bylo prostě snížit jiné výdaje státního rozpočtu o 10 miliard korun. A začít by vláda mohla odbouráním dotace na důchodové "připojištění", které v novém systému naprosto ztratí opodstatnění. Kdyby se vládě zdály úspory ve výši 10 miliard korun moc radikální, tak by bylo dobré si uvědomit, že takové úspory dělá řecká vláda každý měsíc!

Pokud jsou ovšem rozpočtové náklady na reformu nízké, nelze od ní ani očekávat podstatné navýšení budoucích důchodů. Platí totiž přímá úměra, že čím opatrnější je reforma dnes, tím menší užitek z ní je v budoucnosti. Pokud si celý život poctivě zaměstnaný člověk bude na účet v důchodovém fondu posílat 3 procenta mzdy, zvýší se jeho důchod o nějakých 6 procent mzdy, tj. v dnešních cenách o přibližně 1500 korun. Vláda také doposud neřekla, jak se změní státní důchod pro ty, kteří využijí možnosti spořit si v důchodových fondech. Poměr 1:2 ukazuje, že systém soukromého spoření na důchod je efektivnější než dnešní průběžný systém, ale spoření pouhých 3 procent mzdy nemůže podstatně budoucí důchody zvýšit.

Reformujte státní systém, nezvyšujte daně!

Posledním důležitým efektem důchodové reformy by mělo být zlepšení fungování pracovního i kapitálového trhu. Současný návrh nedává velké naděje na nějaké podstatné změny. Vysoké odvody na důchodové pojištění se pro drtivou většinu zaměstnanců nezmění a nedojde tak ani k zvýšení zaměstnanosti. Prostředky plynoucí do důchodových trhů nebudou tak zásadní, aby nějak podstatně zvýšily likviditu kapitálového trhu. V loňském roce například přibylo do dnešních důchodových fondů přes 23 miliard korun, tedy dvojnásobek, než zřejmě pošlou lidé do "nových" fondů. Navíc vláda zřejmě nařídí fondům, aby zřídily investiční profil, který bude veškeré prostředky ukládat výhradně do českých vládních dluhopisů, aby důchody byly "bezpečné". Vzhledem k tomu, jaká hysterie vypukla okolo penzijní reformy a "nebezpečných" fondů, je docela dobře možné, že většina z těch prostředků, které do důchodových fondů budou přicházet, nakonec opravdu skončí ve vládních dluhopisech. Vláda si tak vlastně vytvoří stabilní, i když ne velkou, poptávku po vlastních dluhopisech! Budoucí důchodci za to získají jistotu... nízkého výnosu.

Upřímně řečeno taková reforma, kde vyjmeme jednu devítinu odvodů, pošleme ji do regulovaných fondů a nakoupíme za ni vládní dluhopisy, je téměř parodií na reformu. Budoucí důchody by stále plynuly z 90 procent z nezměněného státního průběžného systému a z 10 procent ze "soukromého" systému, který by ale drtivou většinu prostředků investoval do vládního dluhu.

Vláda by měla alespoň využít příležitosti k tomu, aby reformovala státní systém, prodloužila věk pro odchod do důchodu, snížila sazbu pojistného a změnila archaickou formu regulace důchodových fondů. Rozhodně by měla odolat pokušení využít důchodové reformy k zvyšování daní, i kdyby to mělo být sjednocení DPH.

Vyšlo v Hospodářských novinách 21. února 2011