Vláda se dnes dohodla,že účastníci zvažovaného druhého piliře českého důchodového systému by správcům dluhopisových fondů platili maximálně 0,3% objemu spravovaných aktiv. Původní návrh, který ministerstvo financí zveřejnilo v březnu počítal s poplatky ve výši maximálně 0,9%. Jde tedy o podstatné zpřísnění a je dobře, že vláda vyslyšela názory odborné veřejnosti.
V prostředí s nízkými či žádnými náklady na reklamu se náklady konzervativně zaměřených fondů (s pasivní správou aktiv) obvykle pohybují okolo 0,5% objemu aktiv či níže. Tzv. 401k fondy v USA mají náklady v průměru jen 0,2% objemu aktiv. Ve švédském systému činí náklady na administrativu pouhých 0.13% objemu aktiv a náklady na správu aktiv u ne-akciových fondů pouhých 0.23-0.24%. I u akciových fondů ve Švédsku jsou ovšem náklady na správu aktiv pouhých 0.45% z objemu spravovaných aktiv.
V Polsku a Austrálii se náklady dluhopisových fondů pohybují mezi 0,6-0,8% spravovaných aktiv. V chronicky kritizovaném chilském modelu jsou náklady (tj. po třiceti letech fungování nového systému) na úrovni 1% objemu aktiv, s tím že zhruba polovina nákladů jde na reklamu, kterou lze omezit vhodným nastavením institucionálních pravidel.
Původně navrhované limity na poplatky byly zřejmě příliš vysoké i ve srovnání s podmínkami na českém kapitálovém trhu. Efektivní správci již dnes poskytují srovnatelné služby (pravidelné investování poměrně nízkých částek) za nižší poplatky okolo 1% vkládané částky (což odpovídá poplatku za správu aktiv přibližně 0,2 % z objemu aktiv).
Ještě lepší než zpřísňovat poplatky pro ondy by ovšem bylo vytvoření konkurenčního prostředí mezi penzijními fondy, kde by regulovaná výše poplatků sloužila jen jako pojistka proti ojedinělým nekalým praktikám (excesivním poplatkům, jejichž výši nejsou spotřebitelé bez dostatečné finanční gramotnosti s to posoudit, nebo prudké zvýšení poplatků z roku na rok). Podrobněji se tématu regulace penzijních fondů bude věnovat připravovaná studie think tanku IDEA.
