Rozpočet české vlády skončil v loňském roce pravděpodobně se schodkem okolo 3,5 procenta HDP, což nás řadí do lepší poloviny Evropské unie. Celkový dluh vlády pak činí přibližně 40% HDP, což je ještě lepší – jen šest zemí Evropské unie má dluh nižší.
Je tedy všechno v pořádku? Ne tak zcela. Za prvé, dluh České republiky v budoucnosti zřejmě rychle poroste, neboť česká společnost rychle stárne a Češi ve stáří spoléhají na stát více, než je zvykem v jiných zemích (a možná více než je zdrávo…). Jak ukazují čísla ministerstva financí, která jsme rozebrali s Petrem Jánským v článku „U nás dobrý! Zatím...“, v posledním čísle časopisu Respekt, dluh by se v roce 2050 mohl dostat až na 160% HDP. Je ovšem jasné, že tolik peněz si česká vláda půjčit nebude moci, i kdyby snad chtěla. Čekají nás tedy dlouhé roky, možná desetiletí rozpočtových reforem, proti kterým jsou reformy současné vlády jen rozehříváním.
Druhý problém, který ohrožuje dlouhodobý výhled českých veřejných rozpočtů je poměrně slabá ochrana rozpočtů před zadlužováním. Česká ústava v sobě nemá žádná rozpočtová omezení, ani na výši dluhu, ani na schodek a nemáme ani žádné nezávislé instituce, které by vládu a parlament „hlídaly.“ Dnes používaná pravidla – tzv. výdajové rámce a Konvergenční program vlády – nejsou dostatečně robustní a vláda s parlamentem je mohou téměř libovolně měnit.
Česká vláda si je alespoň podle svých oficiálních dokumentů neuspokojivé situace vědoma. Její programové prohlášení z roku 2010 slibovalo, že vláda „provede reformu veřejných financí, důchodového a zdravotně-sociálního systému“. K tomu se vláda zavázala předložit „ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti“ a vytvořit „Národní rozpočtovou radu“, bez jejíhož vyjádření by nebylo možné projednat žádný legislativní návrh. Zatímco však důchodová reforma přijata byla, návrh zákona o rozpočtové kázni zatím nebyl předložen k diskusi
Ve studii „Návrh Rozpočtové rady pro Českou republiku,“ kterou vydal think-tank IDEA proto navrhujeme vznik tzv. Rozpočtové rady, která by se stala partnerem vlády i Parlamentu při projednávání rozpočtu a která by měla ústavně svěřenou zodpovědnost nad dodržováním rozpočtově udržitelné politiky. Zákonem o rozpočtové zodpovědnosti by Parlament České republiky stanovil základní parametry dlouhodobé rozpočtové politiky – především její dlouhodobou udržitelnost. Zároveň by pověřil Rozpočtovou radu dohledem nad rozpočtovou politikou a svěřil by jí odpovídající pravomoci. Rozpočtová rada by se tak stala nástrojem Parlamentu, kterým legislativní složka vládní moci vykovává dozor nad výkonnou složkou. Teoreticky samozřejmě takový dohled vykonává přímo Parlament, dnes prostřednictvím rozpočtového výboru, alternativně by se mohla posílit role Senátu v dozoru (ne přijímání) rozpočtu. Vzhledem k rozporuplným motivacím členů Parlamentu a k jejich často výrazně krátkodobé orientaci, není však samotný Parlament na tuto funkci příliš vhodný. Součástí rozpočtové politiky je navíc celá řada technicky náročných rozhodnutí (například rozhodování o makroekonomických předpokladech, o vlivu rozpočtových opatření na veřejné rozpočty a na vývoj ekonomiky, apod.), které vyžadují odborné zázemí, které Parlament postrádá.
Nejvhodnějším uspořádáním rozpočtových institucí se proto jeví zřízení Rozpočtové rady, která by stála mimo Parlament i vládu a která by čerpala svoji legitimitu ze zákona, nejlépe ústavního. Aby dohled Rozpočtové rady nad udržitelností rozpočtové politiky byl efektivní, musí být Rozpočtová rada vybavena skutečnými pravomocemi vůči vládě. V našem návrhu je to pravomoc schvalovat výdajové rámce, předkládané vládou a verifikovat jejich soulad se zákonem o rozpočtové zodpovědnosti. Rada by také měla pravomoc vrátit vládě k přepracování návrh státního rozpočtu, který není v souladu s přijatými rozpočtovými výdajovými rámci.
Uvědomujeme si, že jde o citelný zásah do rovnováhy moci mezi výkonnou a zákonodárnou složkou moci v České republice. Jsme však přesvědčeni, že transparentnější a dlouhodoběji orientovaná rozpočtová pravidla by zvýšila kredibilitu české rozpočtové politiky, což je v zájmu dnešních i budoucích generací. Navíc by to mohlo vést k nižším nákladům na financování vládního dluhu. Nezávislejší Rozpočtová rada by zvýšila profesionalitu a poskytla podobné odborné zázemí, jaké v měnové politice poskytuje Česká národní banka. Náš návrh je ale také inspirován vznikem rozpočtových institucí s podobnými pravomocemi v některých evropských zemích, záměrem vlády z programového prohlášení, i probíhající diskusí v rámci vládní Národní ekonomické rady vlády (NERV). V našem návrhu však specifikujeme mnohem konkrétněji a přesněji jak zodpovědnost, tak i pravomoci a způsob jmenování členů Rady.
