Šetří česká vláda příliš?

Nižší schodek (nebo dokonce přebytek) mělo jen deset zemí Unie, i když Maďarsko jen za cenu vyvlastnění penzijních fondů. Ve skutečném přebytku skončily rozpočty jen v Estonsku a ve Švédsku, nejhlubší schodek mělo vloni Irsko, kde pokračující sanace bankovního sektoru prohloubila schodek na více než 13% HDP. Ovšem ani schodky okolo 9% HDP v Řecku a Španělsku nedávají těmto zemí příliš dobré vyhlídky na další roky, kdy je čekají další úsporné programy.

I relativně nízký český schodek z loňského roku ovšem znamená, že každý občan České republiky se zadlužil o zhruba 11 tisíc korun. I tak řada komentátorů obviňuje vládu, že schodek snižovala vloni příliš rychle a způsobem, který podlomuje růst české ekonomiky. Podívejme se tedy na výsledek hospodaření české vlády v trošku širších souvislostech a podívejme se, jak si počínaly vlády okolních států.

Jak ukazuje tabulka (graf?), byly od roku 2000 české schodky nejnižší mezi čtyřmi státy „Visegrádu“. Zatímco náš schodek byl v průměru necelá 4% HDP ročně, Poláci hospodařili se schodkem v průměru o necelé procento hlubším a schodky maďarské a slovenské vlády se v průměru pohybovaly okolo 5,5% HDP. Lze tedy říci, že česká rozpočtová politika je ve středoevropském regionu tradičně nejopatrnější. I proto je hladina dluhu české vlády na úrovni 41% HDP, zatímco polská vláda dluží téměř 60% polského HDP a maďarská celých 80% (dluh Slovenska je srovnatelný s českým dluhem i díky tomu, že Slovensko zdědilo nízký dluh z bývalé federace). Taková opatrnost má své výhody: zatímco my a Slováci platíme na úrocích z dluhu „jen“ 1,4% HDP, Poláci dvojnásobek a Maďaři trojnásobek, tj. více než 4% HDP. Tak vysoké splátky dluhu samozřejmě omezují možnosti vlády financovat jiné výdajové programy.

Měli bychom utrácet více?

Nízký dluh české vlády přitahuje řadu politiků i komentátorů, kteří vládě vyčítají, že je příliš opatrná a neprovádí ani neplánuje žádné ambiciózní investiční programy. Naopak, schodek rozpočtu v Česku poslední dva roky klesal hlavně díky tomu, že česká vláda začala šetřit na investicích: zatímco v roce 2009 jsme byli téměř rekordmany Evropské unie, když jsme na nejrůznější investice financované z veřejných prostředků utratili přes 5% HDP, vloni to bylo již jen 3,6% HDP. Takové relativní snížení veřejných investic, obzvlášť je-li provázeno i poklesem soukromých investic, může výrazně podvázat ekonomický růst v příštích letech. Na druhou stranu, lze se obávat, že podstatná část veřejných investic je „odkláněna“ tak, aby sloužila spíše vybrané skupině „kmotrů“ a její vliv na ekonomický růst je nulový, ne-li negativní. Pokud by za poklesem veřejných investic bylo omezení projektů typu přestavby buštěhradského zámku, neměli bychom čeho litovat. Kromě jiného i proto, že česká vláda stále patří ke štědrým investorům – investuje podstatně více než je průměr v Evropské unii a v regionu ji předčí jen vláda polská, která mimořádně úspěšně čerpá prostředky z rozpočtu Evropské unie a vrhá je na stavby silnic a železnic.

Podle všeobecně „blbé nálady“ a množství protestů proti „asociální“ politice vlády by se dalo soudit, že výdaje na sociální zabezpečení prudce klesají, nebo alespoň nerostou. Pohled na statistiky však říká něco jiného. V loňském roce vláda vydala na sociální programy – včetně důchodů – 14% HDP, což je nejvíce přinejmenším od roku 2000. Sociální výdaje vzrostly od roku 2000 o více než 50% v reálném vyjádření! To je více než v Polsku i než v Maďarsku a jen nepatrně méně než na Slovensku. V celé Evropské unii se sociální výdaje v reálném vyjádření zvýšily od roku 2000 „jen“ o jednu třetinu. Totéž platí o výdajích na mzdy státních zaměstnanců: v roce 2011 byly v poměru k HDP vyšší než v roce 2000 a v reálném vyjádření vzrostly dokonce o 52%. Upřímně řečeno, je poměrně obtížné zahraničním pozorovatelům vysvětlit, proč v Česku panuje tak silný pocit sociálního ohrožení, když čísla naznačují, že u nás spíše vládne sociální stát bumbrlíček.

Český daňový poplatník, ministrova jistota

Česká vláda si může dovolit udržovat vysoké výdaje přitom snižovat schodek rozpočtů díky velmi robustnímu daňovému systému, který vládě přináší rok co rok, krize nekrize, příjmy ve výši okolo 40% HDP. Nejdůležitější položkou na příjmové straně rozpočtu je již dvě desetiletí sociální pojištění, díky kterému si vláda přijde na 15% HDP, suverénně nejvíce v regionu a nadprůměrně i v celé Evropské unii. Přidáme-li k tomu stabilní příjmy z nepřímých daní a vysokou centralizaci daňových příjmů, není divu, že ostatní ministři financí mohou svému českému kolegovi jen závidět.

Trpělivost českých daňových poplatníků ovšem poskytuje české vládě velmi jednoduchý recept, jak podpořit ekonomický růst – snížením daní, především pak nemravně vysokého sociálního „pojištění“, které především pro mladší ročníky žádným pojištěním není. Pokud by se k tomu vláda odhodlala například v příštím roce, kdy se bude schylovat k parlamentním volbám, pak by se nečekaně vysoké snížení schodku v roce 2011 náhle dostalo do úplně jiného světla a mohlo by se stát základem oživení české ekonomiky v době, kdy řada evropských zemí bude dále snižovat výdaje a zvyšovat daně.

Vyšlo v Respektu 4.června 2012