Nejvíce se oba kandidáti snaží vyhnout otázce, jak plánují zastavit zadlužování americké vlády a jak se přitom vypořádají s hrozícím „rozpočtovým útesem“, jak se v Americe označuje současné nastavení rozpočtových a daňových pravidel. Před rokem se totiž američtí zákonodárci po dalším neúspěšném pokusu dohodnout se na jakékoliv střednědobé rozpočtové strategii odhodlali k nezvyklému kroku.

Do zákona si napsali, že od roku 2013 začnou automaticky škrtat ve výdajích. A protože ke změně zákonů nedošlo, škrtat je možné jen výdaje na obranu a na běžné výdaje vlády, včetně výdajů na vědu. Ani republikáni, ani demokraté ty škrty nechtějí, ale odhlasovali jejich start v roce 2013 v naději, že druhá strana se lekne, ustoupí ze svých pozic a k nějaké dohodě během roku 2012 dojde. To se zatím nestalo a stomiliardové škrty se začínají blížit.

Situace je o to komplikovanější, že v roce 2013 také skončí platnost snížení daní, které prosadil bývalý prezident Bush a které vloni, jak jinak, Kongres o rok prodloužil. Pokud by došlo zároveň k „naprogramovaným“ škrtům a ke zvýšení daní, zvýšily by se příští rok daně o zhruba 450 miliard dolarů a výdaje by klesly o 200 miliard dolarů. Rozpočtový schodek by se, účetně vzato, mohl snížit až o 650 miliard dolarů, tedy zhruba 4 % celého HDP. Za roky 2013–2022 (americká vláda všechno počítá na dekády) by celkový efekt rozpočtových úspor byl asi 4 biliony dolarů, zhruba dvě třetiny z vyšších daní a jedna třetina z nižších výdajů.

To vypadá jako skvělý výsledek a konečně rozumná politika. Americká vláda něco s rozpočtem udělat musí. Schodek dosáhl v roce 2011 neuvěřitelných 10 % HDP a letos zřejmě bude více než 8 % HDP. Tak velké schodky má v Evropě jedině Řecko a Irsko a lze si jen těžko představit znechucení na trzích i mezi ostatními evropskými vládami, kdyby podobně velkoryse ke svému rozpočtu přistupovaly vlády Španělska nebo Portugalska. Dluh americké vlády roste raketovým tempem, za období vlády prezidenta Bushe mladšího se zvýšil z 56 % HDP na 84 %, a současný prezident Barack Obama tento trend nezastavil, na konci jeho volebního období bude dluh americké vlády vyšší než 100 % HDP. Srovnání schodku s HDP je navíc zavádějící: žádné vládě hrubý domácí produkt nepatří, korektnější je srovnání dluhu s příjmy vlády. Americká vláda má nižší příjmy než vlády v Evropě, a tak si letos půjčuje každý třetí dolar, který vydá. V Česku by tomu odpovídal schodek rozpočtu ve výši 12 % HDP! Splácení dluhu bude tedy pro federální vládu ve Washingtonu mnohem obtížnější než pro evropské vlády s podobně vysokým dluhem ve srovnání s HDP.

Úspory v rozpočtu a možná i zvýšení daní jsou tedy na místě. Nicméně, radikální rozpočtová dieta v roce 2013 by prudce snížila domácí poptávku a vedla zřejmě ke stagnaci americké ekonomiky, místo očekávaného růstu o zhruba 2 %. Toho se samozřejmě politici bojí, a tak se všichni ujišťují, že „něco“ se musí udělat. Jenže ono „něco“ je velmi iluzorní. Republikánští zákonodárci podepsali slib, že za žádných okolností nepřipustí zvýšení daní. Není sice jasné, co tím „zvýšením“ myslí, zda zvýšení daňové sazby, nebo daňových příjmů, ale do konce roku je tím jakákoliv debata o daňových úpravách zablokovaná. Demokraté zase nechtějí před volbami škrtat v programech drahých jejich voličům a lehce škodolibě pozorují, jak se republikánům nedaří vysvětlit, jak sníží schodek bez zvýšení daní.

Prezident Obama zatím navrhl prodloužit daňové úlevy pro všechny s výdělkem pod 250 tisíc dolarů. Tím sice ukazuje, že „chrání“ střední třídu, ale nijak by tím nevyřešil rozpočtové problémy. Více než čtvrt milionu dolarů ročně vydělává méně než 3 % daňových poplatníků a zvýšením jejich daní na 39,6 % by vláda získala „pouhých“ 69 miliard dolarů. To je sice hodně peněz, ale je to také jen 0,4 % HDP neboli jedna dvacetina schodku americké vlády. Takže prezident Obama nenavrhuje řešení situace, spíše dráždí republikány.

Aby komplikací nebylo málo, bude muset Kongres již někdy během září vyřešit další problém. Vloni v létě Kongres po dlouhém dohadování zvýšil strop na zadlužení vlády na 15,2 bilionu dolarů. Federální vláda nesmí vydat ani o jeden dolar více dluhopisů, než jí povoluje tento strop. V době přijetí zákona všichni politici doufali, že strop vydrží až do doby po prezidentských volbách. Zadlužování ale pokračuje tak rychle, že celkový dluh federální vlády zřejmě naplní limit někdy během podzimu letošního roku. Vláda sice ještě může pár týdnů manipulovat úroveň zadlužování a „půjčovat si“ z různých mimorozpočtových fondů, ale je téměř jisté, že do voleb bude nutné rozhodnout o zvýšení stropu, nebo bude muset federální vláda uzavřít všechny postradatelné úřady a zaměstnance poslat na neplacené volno. To se naposledy stalo v roce 1996, kdy stejně jako dnes vládl demokratický prezident a v Kongresu dominovali republikáni. Na krizi v roce 1996 doplatili především republikáni vedení Newtem Gingrichem, jehož kariéra se již z této porážky nikdy nevzpamatovala. Republikáni tedy zřejmě budou muset najít cestu, jak strop zadlužení zvýšit, a přitom nevypadat jako slaboši. Můžeme se tedy těšit na další kolo ještě vyhrocenějších debat.

Je prakticky jisté, že do 6. listopadu, kdy jsou v Americe volby, k žádnému zásadnímu kompromisu v rozpočtu nedojde a na změnu zákonů bude mít Kongres – ještě ve starém složení – pouhých pár týdnů do Vánoc. Vzhledem k tomu, jak rozpolcená je již nyní debata a jak málo rozumných názorů je slyšet, lze se obávat, že Kongres koncem prosince slavnostně všechno o další rok odloží, prodlouží daňové úlevy, odloží škrty (nebo alespoň jejich podstatnou část). Americká ekonomika se opět vyhne útesu, ale bude se dál řítit vstříc nekonečnému oceánu dluhů.